Desatero horské etikety

1. Neodhazujte odpadky

Mít u sebe malý sáček na odpadky by měla být stejná samozřejmost jako mít s sebou vodu. Obal od tyčinky nebo papírový kapesník sice váží málo, ale v přírodě dělá velkou neplechu. Co si do hor přinesete, to si taky odneste.

2. Přednost má ten, kdo stoupá

Na úzkých horských stezkách a ferratách je nepsaným pravidlem, že přednost má ten, kdo stoupá nahoru. Dává to smysl – výstup je náročnější a člověk nechce ztratit tempo. Stejné pravidlo se týká i jízdy autem po horských silnicích - pokud není značkami pravidlo upraveno jinak, vždy pouštějte auto, které jede do kopce. 

3. Netrhejte květiny

Louky a stráně v horách mohou být plné nádherných květů, ale jejich krása patří všem – ne jen těm, kdo si je chtějí odnést domů ve formě kytice. Horské rostliny často rostou na specifických místech a jsou citlivé na zásahy. Jednoduše řečeno: nechte je tam, kde jsou, a potěšte se pohledem nebo fotkou.

4. Reprák s hudbou

Hory nejsou místo pro osobní koncerty z bluetooth repráčku. Pokud si potřebujete při chůzi pustit hudbu, zvažte sluchátka – ne každý turista touží po stejné hudební dramaturgii jako vy. A co víc, ticho v horách má své kouzlo. Je to prostor, kde i zvuk větru nebo zurčení potoka zní jako luxusní soundtrack.

5. Nevyšlapávejte nové stezky

Značené turistické cesty nevznikly náhodou – vedou bezpečně, neohrožují chráněné rostliny a nabízejí ty nejhezčí výhledy. Když jdete mimo stezku, ničí se vegetace a půda se zbytečně eroduje. Navíc můžete snadno zabloudit nebo uklouznout. Držet se trasy je malé gesto, které má velký dopad.

6. Nedýchá vám někdo na záda?

Pokud cítíte, že se za vámi někdo blíží rychlejším tempem, není nic jednoduššího než na chvilku uhnout a nechat ho projít. Neberte to jako soutěž. Každý má v horách jiné tempo a právě to, že se navzájem respektujeme, dělá horskou turistiku tak příjemnou.

7. Kdy pozdravit a jak?

Je zvykem se zdravit na méně frekventovaných trasách a ve vyšších polohách, kde se většinou používá pozdrav “Ahoj”, spíše než „Dobrý den“. Pokud je stezka plná lidí, od pozdravu se upouští, protože byste nedělali nic jiného. 

8. Stanování na volno

Přenocovat v přírodě jen tak „na divoko“ má bezpochyby svoje kouzlo. Ale realita je taková, že stanování mimo vyhrazená místa je v mnoha oblastech – zvlášť v národních parcích a chráněných územích – zakázané. A není to z důvodu, že by vám někdo chtěl kazit zážitek, ale proto, že příroda si zaslouží klid a ochranu. Pokud chcete přespat venku, zjistěte si předem, kde je to legální. Existují tábořiště, nouzová nocoviště nebo stellplatze pro auta a karavany – spoustu z nich najdete přehledně v aplikacích.

9. Zvládáte svého psa?

Psi jsou na horách vítaní, pokud jsou pod kontrolou. Mějte psa na vodítku v případě, že je kolem vás hodně lidí, že jste v chráněné oblasti a nebo jeho výchovu nemáte 100% zmáknutou. Na volno ho můžete pustit, pokud se kolem vás nehemží davy, nejste v chráněné oblasti a máte jistotu, že opravdu poslouchá – nejen na louce, ale i když zpoza rohu vyskočí jiný pes nebo stádo ovcí.

10. Drony bez rozmyslu

Pořizování záběrů z výšky může být lákavé, ale zvažte, jestli tím nerušíte ostatní. Zvuk dronu může narušit klid celé oblasti a někteří turisté se nechtějí stát součástí cizího videa. Navíc v některých oblastech (např. národní parky) je létání s dronem výslovně zakázané.

CESTOVÁNÍ