Blog - ART & DESIGN - Současné galerie I: Kunsthalle Praha
Současné galerie I: Kunsthalle Praha
Zveme vás k prvnímu dílu prohlídek současných galerií. I když tato není současná v pravém slova smyslu, je Kunsthalle velmi výjimečná stavba. Rekonstrukci v centru Prahy před dvěma lety navrhli architekti z ateliéru Schindler Seko architekti.
04. dubna 2024
Archizoom
Mezi architekty se traduje, že u rekonstrukcí či konverzí budov je tou největší výzvou zachování cenné historické substance, DNA původního místa. Jak tedy dopadla proměna Zengerovy trafostanice na Kunsthalle Praha? Zdejší specifický genius loci v sobě pojí fascinující příběh a prostorovou důmyslnost technické památky se současnou potřebou dívat se a přemýšlet o budoucnosti společnosti, umění, kultury.
Trafostanice
Původně byla Zengerova budova plná technologického zařízení pro transformaci elektrické energie na stejnosměrný proud, kterým jsou napájeny pražské tramvaje. Díky modernizaci měnírny je nyní kompletní technologie umístěna pouze v malé části podzemí. Tím pádem se prakticky uvolnil celý dům pro nové funkční využití. Technický stav novoklasicistní měnírny ze 30. let minulého století stojící na Malé Straně naproti Starým zámeckým schodům byl před započetím konverze havarijní. Hlavní problém byl v užití betonu z hlinitanového cementu, který zejména ve sloupech vykazoval po 80 letech kritické pevnostní parametry a ty musely být odstraněny. Značné problémy byly spojeny také s kontaminací oleji a rtutí.
Nová galerie
Konverze původně technicistního objektu na muzeum umění měla za cíl v maximální míře zachovat původní vnější tvar objektu a fasády. „Základní myšlenkou bylo očištění od necitlivých a nevhodných zásahů z posledních let a nechat vyniknout charakteristické prvky, které jsou odborně restaurovány,“ popisují architekti. Do Kunsthalle je vybudován nový vstup po lávce, která je dlážděná pražskou mozaikou. Zároveň skrývá výdech vzduchotechniky dopravních podniků, který byl v posledních letech nevhodně umístěn před hlavní západní fasádu.
Ve středním traktu v místě původní technologické terasy je jednopatrová přístavba s povrchovou úpravou z broušeného teraca, která nijak svou jednoduchostí nekonkuruje původní stavbě a zároveň doplňuje princip ustupující členité fasády. Světlo se touto nástavbou dostává skrze velkoformátové okno, jehož proporce jsou odvozeny z rozměrů fasády.
Elektrizující minulost i přítomnost
Píše se rok 2015. Je definitivně jasné, že z historické trafostanice se nestane hotel, diskuze s technickými experty a památkovými úřady se roztáčí na plné obrátky. Naším cílem je společně najít způsob, jak zachovat maximum toho, co je z původní budovy možné, včetně všech památkově chráněných prvků fasády, krovu či různorodých prvků dekoru.
Stavba si ponechává všechny zásadní elementy v původním provedení – od krytiny střech přes okapy, římsy, fasády, podezdívky a ocelové rolety až po balustrádu původní „falešné“ terasy nebo originální schodiště. Neoddělitelnou součástí černo-měděné podlahy kavárny v třetím podlaží jsou tak dokonce zbytky měděných elektrických rozvodů z technicistní historie „Zengerovky“.
„Architektonický výzkum původní Zengerovy trafostanice nám v průběhu několika let odhalil fascinující historické detaily i celou řadu komplikovaných překážek,“ popisují architekti z ateliéru Schindler Seko. „Naším hlavním cílem jednoduše bylo otevřít budovu lidem, vpustit je dovnitř v místech, kde všechno bývalo mrtvé a zavřené, zamčené, prázdné. Nechat tu budovu znovu dýchat. Budova bývala plná technických zařízení a transformátorů, v kontrastu s neoklasicistní fasádou byl vnitřek velmi industriální, odtržený od veřejnosti a nekorespondující s okny. Betonový vnitřek budovy se musel nahradit a my ho nahradili podobnou betonovou strukturou, ale vnitřní úrovně nyní komunikují s fasádou a se světem venku. Myslím, že Kvasničkovi, původnímu architektovi budovy, by se ten nápad líbil,“ přemýšlí architekt Jan Schindler, spoluzakladatel ateliéru Schindler Seko Architekti.
Aktuálně v Kunsthalle probíhá výstava světově proslulého uměleckého dua Elmgreen & Dragset. To proměňuje Kunsthalle Praha v živoucí veřejnou knihovnu. Jejich první velká výstava v České republice oslavuje literární dědictví Prahy. Představuje také díla šedesáti mezinárodních umělkyň a umělců.
Příběh proměny Zengerovy trafostanice na Kunsthalle Praha
- V letech 1779-1930 stály na současném pozemku Kunsthalle Praha tzv. kasárny v Brusce.
- Prvního září 1897 zahajují činnost Elektrické podniky královského hlavního města Prahy.
- Snaha postavit trafostanici v oblasti pražského Klárova začíná již na počátku 20. let 20. století.
- 1932: Svou činnost oficiálně zahajuje Zengerova transformační stanice.
- 2007: Budova Zengerovy trafostanice se stává soukromým majetkem.
- 2015: Budovu v únoru zakupuje nadace The Pudil Family Foundation zakladatelů Pavlíny a Petra Pudilových.
- Nový prostor pro umění, kulturu & dialog jménem Kunsthalle Praha se veřejnosti otevírá 22. 2. 2022.
Zajímavá čísla
Na konverzi pracovalo 2 300 lidí, podílelo se na ní 252 dodavatelů. Budovou se proplétá 230 kilometrů kabelů, její monolitický skelet skrývající se za neoklasicistní fasádou obsahuje 12 690 tun betonu. Do výtahu Kunsthalle se vejdou velkoformátová umělecká díla včetně osobního automobilu. Základová spára budovy se nachází 30 cm pod hladinou Vltavy a na počátku přestavby stál jeřáb měřící 55 metrů.
Schindler Seko Architekti
Je pražské architektonické studio působící v kontextu střední Evropy. Ateliér vedený německo-českým architektonickým tandemem – Janem Schindlerem a Ludvíkem Sekem, tvoří mezinárodní tým 20 architektů. „Pro každou zakázku hledáme charakteristickou a unikátní odpověď, proto nabízíme různorodá řešení, která vždy vychází ze silného architektonického konceptu poháněného racionálním a kontextuálním přístupem.“
Foto: Filip Šlapal
ART & DESIGN
Proměny ideálů krásy a jejich dopad na společnost
Krása a její vnímání jsou v průběhu dějin pod neustálým vývojem. Zatímco kdysi byla ideální krása spojována s antickými tvary a vizuální demonstrací plodnosti, dnes se před námi rozprostírá obraz štíhlých a manýristických postav, kterými jsou nahrazovány...
Jiří Kylián a jeho Moving Still – projekt, který překračuje hranice času a prostoru
Ve světě tance a choreografie se objevují okamžiky, kdy se umění a emoce spojují do nečekaných hloubek a vytvářejí zážitek, jenž diváka jednoduše pohltí. Přesně takovým momentem byla i světová premiéra projektu Moving Still od Jiřího Kyliána, která se uskutečnila 26. a 27. 6. v Národním divadle v Praze. Tento jedinečný projekt spojuje choreografii, film a instalaci do komplexního uměleckého zážitku, který oslavuje pohyb jako esenci bytí…