Foto: Apolena Typltova

Stojíte za návrhem 24 rodinných řadových domů na Jávě – rezidencí Pangandaran. Mohl byste nám přiblížit, jak jste se k projektu v Indonésii vůbec dostal?

Jednalo se o souhru několika náhod. Velmi často cestuji po světě, se zájmem poznat místní kulturu, a to hlavně architekturu a urbanismus. V rámci mé záliby v cestování po exotických krajinách jsem měl možnost procestovat část Asie. A právě Indonésie se mi stala osudnou. Před 8 lety jsem cestoval po Jávě, po jednom z nejlidnatějších ostrovů na světě, kde mě fascinovala místní kultura, chování lidí, a má zvědavost o architekturu mě vedla k pochopení základních principů, jak místní tropická architektura funguje a shodou okolností po mém návratu zpět do ČR mě oslovil investor, zda bych mu nenavrhl několik rodinných domů do jednoho menšího přímořského města na jižním pobřeží Jávy, které se jmenuje Pangandaran, odkud pochází jeho manželka. 

Jak se na takovou souhru náhod koukáte zpětně?

Největším úspěchem tohoto projektu pro mě, byla důvěra ze strany investora, který mi od začátku věřil v tom, co dělám. Sdílel se mnou stejný názor na věc. Návrh se nijak nezměnil od prvního představení. Tak jak jsem ho zpočátku prezentoval, tak se také postavil. Všechny domy se po zveřejnění nabídky ihned prodaly. Spokojenost investora a rezidentů s projektem, mi přineslo další zakázky v Indonésii. V současné době jsem navrhl do Indonésie už celkem přes 10 projektů. Z toho několik projektů je už postavených a další se momentálně staví nebo připravují na realizaci.

Pojďme se podívat konkrétně na projekt rezidence Pangandaran. Na první pohled upoutají pozornost světlíky. Předpokládám, že nemají pouze estetickou funkci…

Přesně tak, světlíky plní velmi důležitou funkci – přivádějí světlo seshora do interiéru a také umožňují příčné provětrání, nehledě na orientaci vůči světovým stranám. Ve své práci se snažím reflektovat kontext místa. Koncept jednotlivých rodinných domů, byl inspirovaný typickým indonéským domem, zvaný joglo, který má vyvýšenou střechu ve svém vrcholu, kde se hromadí horký vzduch z celého domu, který se následně z tohoto místa jednoduše odvětrá ven. 

Takže jste se inspiroval tradičním indonéským tvaroslovím…

Inspiroval jsem se, ale princip jsem v návrhu použil v současném pojetí. Už jsem mluvil o jejich praktickém využití. Uvnitř domu se pak nachází velkolepý převýšený prostor, který prochází celým domem od přízemí až po střechu. Tento prostor se stal centrálním prostorem domu, ve kterém se v prvním patře nachází můstek, který spojuje ložnice na obou koncích domu. Z tohoto můstku pak vede schodiště do přízemí, kde se nachází obytný prostor s kuchyní a jídelnou s přístupem na soukromou venkovní terasu. Tento princip převýšených prostorů používám téměř u všech svých projektů.

V Indonésii mají odlišný přístup k soukromému venkovnímu prostoru – bylo to právě něco nového, s čím jste se musel naučit pracovat?

Přístup je opravdu velmi odlišný, než jaký známe v Česku. Ale od začátku mi to dávalo smysl… Kombinace ekonomických, sociálních a prostorových omezení vedou k výstavbě husté a kompaktní zástavby. V mnoha částech Indonésie je k dispozici omezené množství pozemků vhodných pro výstavbu, zejména v hustě obydlených městských oblastech. Proto se lidé snaží maximalizovat využití dostupného prostoru. A to má právě dopad na vztah mezi vnějším a vnitřním prostorem rodinných domů. Obecně lidé v Indonésii netráví moc času na zahradě, protože se nechtějí vystavovat přímému sluníčku nebo horku. 

Jak spolu venkovní a vnitřní prostory komunikují?

Venkovní prostory jsou v rámci domů minimální a mají spíše pobytový charakter. A to buď ve formě atrií, kolem kterých jsou umístěné obytné místnosti, nebo různých vnitřní dvorů, které přivádějí světlo do interiérů. Tyto venkovní prostory nejenže umožňují cirkulaci vzduchu a příčné provětrání, ale také ochlazují samotnou stavbu v různých částech, protože se přirozeně vzduch ve stínu trochu ochladí. Kromě zeleně, která poskytuje stín, se často využívají vodní prvky jako jsou jezírka, potůčky a fontány. Tyto prvky nejen přidávají estetickou hodnotu, ale také mohou sloužit jako zdroj vlhkosti pro okolní rostliny a zlepšovat mikroklima. 

To souvisí i se světlem a slunečním zářením. Jak s ním v Indonésii pracují?

V Indonésii, stejně jako v mnoha tropických regionech, je práce se světlem a přímým slunečním zářením důležitá z důvodu vysokých teplot a intenzivního slunečního záření. Je několik variant, jak se s tím dá pracovat. Já často do projektů integruji prvky stínění, aby chránily interiéry před přímým sluncem a přehříváním. 

Jaké varianty nejčastěji volíte?

Buď varianty ve formě venkovních lamel umístěných před okny, popřípadě vytažení desek konstrukcí, které mají před oknem přesah. V poslední době jsem si však hodně oblíbil perforované cihly, které v interiéru vytvářejí zajímavou hru světla a stínu. V Indonésii mají velkou škálu výběru těchto tvarovek, což mi umožňuje používání různých tvarů a typů k docílení rozdílných a zajímavých atmosfér do různých druhů prostorů.

Foto: Mario Wibowo

Když zůstaneme u použitých materiálů, jaké jste v návrhu rezidence Pangandaran použil a proč?

Na stavbu domů jsem použil lokální materiály, protože ty, které se musejí dovážet z velké dálky jsou poměrně drahé a prodražují stavbu. Jako nosnou konstrukci jsme zvolili železobetonový skelet vyplněný cihlami batako, které jsou na místě vyrobené z vulkanického materiálu z nedalekých sopek. Celkově rád používám výrazné materiály jako kámen, beton, cihlu, dřevo. Neboť tyto výrazné materiály vnáší do prostoru zajímavý ornament a určitý detail.

A co se týče návrhu interiérů?

V projektech běžně používáme na dveře a nábytek teakové dřevo, na podlahu a obložení koupelen mramor či travertin, který se těží v lomech. Teď u jednoho projektu jsme dokonce použili na dveře makassarové dřevo. Oba tyto druhy dřev jsou známé svou vysokou odolností vůči hnilobě, hmyzu a rozkladu. Obsahují přírodní oleje a pryskyřice, které jim poskytují tuto odolnost, což z nich činí vhodné materiály pro tropické podnebí. 

V Česku jsou tato exotická dřeva velmi drahá a používají se v luxusních interiérech…

Je to tak, protože musíte k ceně připočítat právě dovoz. Například ve vile Tugendhat, která byla postavená ve třicátých letech 20. století, bylo v interiéru použité makassarové dřevo dovezené z Indonésie. A já ho naopak v interiéru běžně používám, protože je to lokální materiál. Indonéská zkušenost mě velice ovlivnila, protože tyto materiály navrhuji i do svých českých projektů. Protože týkové dřevo má nádhernou kresbu a medově až čokoládově hnědou barvu.

Na projekt jste se několikrát v průběhu výstavby letěl podívat. Dokonce jste strávil nějaký čas ubytovaný přímo v jednom z domů. Jaké to bylo?

Přesně tak. Zhruba po roce, co se projekt dokončil, jsem se na něj přiletěl osobně podívat. Měsíc jsem byl ubytovaný v jednom z domů, který jsem navrhl. Mohl jsem tak zažít atmosféru uvnitř domu v různém čase a ověřit si, jak funguje navržený princip světlíku, co se týče přívodu světla do centrální části dispozice a také jeho přirozené větrání. Měl jsem možnost sledovat život v celém souboru. Bavit se s lidmi, kteří domy obývají. To si myslím, že se málokdy architektovi poštěstí takhle si zkusit prožít vlastní návrh po nějakou dobu.

Zažil jste tam v té době dokonce i zemětřesení…

Zhruba tak v polovině mého pobytu jsem zažil poměrně silné zemětřesení: 5,1 stupňů. Odehrálo se to v noci. Vzbudilo mě to. Celý dům se třásl, nábytek se posouval a vrzal o podlahu. Rychle jsem vyběhl ven a sledoval co se bude dít. Po chvíli vše přestalo. Naštěstí domy odolaly. Nikde se neobjevily žádné trhliny, dokonce ani v omítce, a to bylo poměrně dost velké zemětřesení. 

Jaký to byl pocit, že projekt, který jste sám navrhl prošel takovou zatěžkávací zkouškou a vy jste mohl být u toho?

Byl to pro mě velký zážitek, nikdy v životě jsem zemětřesení nezažil. Indonésie se nachází v takzvaném ohnivém kruhu s výskytem častých zemětřesení a erupcí sopek. Navíc je to země v tropickém podnebí, kde se střídají suchá období a období dešťů, která trvají několik měsíců. 

Tak to jste musel brát při návrhu ohled na mnoho faktorů…

Bylo opravdu velmi důležité navrhnout kvalitní základy a celou nosnou konstrukci tak, aby odolávala silným zemětřesením a také nestálosti podloží vlivem častých dešťů. Tohle byly pro mě velké výzvy, které jsem musel v návrhu zohlednit, a se kterými jsem neměl do té doby vůbec žádné zkušenosti.

Co vám tato zkušenost přinesla?

Od začátku jsem měl v sobě veliké nadšení a zapálení udělat maximum pro to, abych navrhl takové stavby, které by do okolního prostředí zapadly, byly originální a propojil se tak můj architektonický styl s místní kulturou a podnebím, které je od toho českého úplně odlišné. A to se mi podařilo.

ROZHOVORY