Architektura se dnes výrazně mění, nastupují AI nástroje. Kam půjde váš obor v budoucnosti?

Tématem se určitě stane energetická náročnost budov. Souvisí to mimo jiné s velikostí domů. Cenu budovy dnes vztahujeme na metr krychlový: čím méně metrů, tím nižší cena. Myslím si, že v budoucnosti budeme zmenšovat domy i byty. Ve světových metropolích najdeme spoustu maličkých bytů, u nichž je potřeba důmyslně vyřešit každý metr – a interiérový architekt musí umět vymyslet a zkonstruovat udržitelný způsob uspořádání. Malé byty se mi líbí a myslím, že jich bude přibývat.

Navrhujete byty, domy i rekonstrukce. Co z toho vás nejvíc baví?

Se ženou máme moc rádi Adolfa Loose, který říká, že žijete uvnitř a vnějšek se má přizpůsobit vnitřku. S tím tak úplně nesouhlasím, ale líbí se mi jeho přístup, že stavba je důležitá uvnitř i navenek. To je cesta, kterou se chci vydat, nedává mi smysl, když někdo navrhne dům a neřeší vnitřek. Já si naopak hraji s každým detailem, aby měly naše realizace specifický rukopis – a interiér považuji za stejně důležitý jako exteriér. Takže nejvíc mě baví navrhovat kompletně celý dům tak, aby se exteriér s interiérem vzájemně prolínaly a fungovaly spolu.

Navrhujete prostory kaváren, restaurací nebo kanceláří. V čem je tato práce jiná než rezidenční architektura?

Nejzásadnější je rozdíl v klientovi: firma nebo korporát přistupuje k zakázce jinak. Nechá nám volnější ruku a workflow je snadnější, než když někomu navrhujeme interiér, v němž bude žít. Rezidenční architektura obnáší mimo jiné roli psychologa (smích). Lidé někdy zabředávají do věcí, které nejsou důležité, což jednak prodlouží celý proces, jednak to umí vysát. U rezidenčních projektů je důležité si s klientem sednout, ideální jsou takoví, s nimiž jsme už něco řešili. Další věc je, že spousta lidí staví třeba jen jednou v životě. To bývá problematické v tom, že si nedokážou představit, co taková stavba obnáší a často se zaseknou na drobnostech, místo aby se věnovala pozornost funkčním věcem.

Vyhovuje vám víc volnost, nebo naopak pevně dané mantinely?

Rozhodně je důležité, aby od klienta vzešlo zadání. Nejoptimálnější scénář je, že si nás klienti najdou na základě naší práce, protože se jim líbí náš styl. Na základě toho si můžeme upřesnit, že preferují jiný odstín dřeva, ukáží nám inspiraci a my ji pak v souladu s naším rukopisem parafrázujeme. Každopádně je skvělé vědět předem, co by se jim líbilo. Ideální klienti nás nasměrují, ale potom nás nechají tvořit. Když nám dají prostor, můžeme si hrát s detaily, vymýšlet originální prvky a netrávit veškerý čas tím, že ladíme vizuál. Pokud funguje vzájemná komunikace, obě strany celý proces baví.

Vaše realizace charakterizuje propracovanost a detail. Jak byste popsal váš rukopis?

V interiérech máme rádi ucelené plochy jako zdi obložené dřevem se skrytými průchody nebo průchozí skříně z koupelen do ložnic. Hrajeme si s materiály, se vzhledem dřeva: jak vypadá, jakou má kresbu. Zase jsme u Loose: nepřidáváme dodatečné ornamenty, dotahujeme je zpracováním prvků, jako jsou obklady nebo struktura dřeva. V exteriérech rádi kombinujeme tradiční a moderní tvarosloví, používáme střechy bez přesahů, prosklené plochy, abychom umožnili propojení interiéru se zahradou, a taky nás baví kombinovat materiály na fasádě.

V interiérech používáte český design...

Snažíme se používat české značky, mají vysokou úroveň. Vznikají tu krásné věci a český design rádi podpoříme. Používáme světla od Bomma, Lasvitu, Brokisu nebo Lucisu, z nábytku se nám osvědčily značky TON, Situs, Master & Master nebo venkovní Egoé, pohovky a postele máme z hradeckého Polstrinu. Firmu vlastní rodina Pacáků, děda, otec a syn, dnes už tři generace. Líbí se nám jejich věci, a protože jsou Češi, dá se s nimi domluvit na individuálních úpravách, třeba na zkrácené pohovce. S tím by nás jinde vyhodili. 

Máte nějaký svůj architektonický sen?

Možná odpovím pod vlivem nedávné schůzky s 3AE dřevostavby, pracují s biodeskami a CLT panely. Biodeska ze smrků se mi pohledově moc líbí, rád bych někde použil kombinaci CLT panelu s betonem. Jednu takovou stavbu realizovali 3AE na Šumavě, tu by mě bavilo dodělávat. Vůbec mám rád horskou architekturu. Zanedlouho zahájíme stavbu na Klínovci, na to se moc těším.

Co vás napadne, když se řekne kvalitní architektura?

Napadá mě taková, která i po třiceti letech vypadá aktuálně. Nejspíš ji definuje určitá jednoduchost ruku v ruce s charakterem použitých materiálů. Třeba Adolf Loos má skryté zárubně nebo bezfalcové dveře – navrhoval je už v minulém století! Hodně mi záleží na kvalitním zpracování: vždycky mě zaujmou atypická řešení, neobvykle řešený nábytek či stavební prvky. Jsem ten typ, co zespoda okukuje stůl, když mi není jasné konstrukční provedení. A obecně preferuji střídmost.

Máte nějaký formativní zážitek ze setkání s architekturou?

Napřed mě zformovala máma: sdělila mi, že budu architekt, protože umím kreslit a jde mi matematika – a já poslechl (směje se). Moje první setkání se stavbou, která mě nadchla, proběhlo v Barceloně, kde jsem jako mladý kluk navštívil pavilon od Miese van der Rohe: učarovala mi ta jednoduchost a výrazná kresba materiálů. A minulé léto jsme strávili objížděním Loosových bytů a domů. Moji ženu na prohlídkách zajímá, jak lidé žili, a mě baví technické detaily a zpracování.

Foto: Filip Györe 

ROZHOVORY